Skoro každý touží po dítěti, mnohým ale není dopřáno, a tak hledají jiné cesty. Premiéra dokumentárního cyklu o všech podobách náhradní rodinné péče. Režie Š. Maixnerová (Premiéra)
Znovu se setkáváme s nám již známými "náhradními rodiči", ale přibývají i další příběhy. Věra čeká na "své" čtrnácté dítě. Má se narodit nezletilé mamince, která se už před porodem rozhodla, že dá dítě k adopci. Tenhle skřítek by tedy mohl teoreticky do adopce rovnou. Prakticky se ale musí naplnit tříměsíční zákonná lhůta, kdy biologická matka může své rozhodnutí ještě změnit. Proto musí každé dítě do adopce přes přechodného pěstouna.
Lidé, kteří o malé tvorečky pečují, zakládají barevné kufříky, do nichž postupně ukládají drobné předměty - vzpomínky na jednotlivé úseky života dětí na cestě k druhému narození. I v příběhu pěstounky Michaely hraje právě kufřík velkou roli: Michaela je po mozkové obrně odmala na vozíku. Vystudovala a je zcela samostatná. V zákoně i ve specifických požadavcích na náhradní rodiče se nikde nepíše, že by se jimi nemohl stát člověk s postižením. Bohužel si to mezi řádky vložili úředníci, a tak si musela Michaela dítě z ústavu i na biologických rodičích vysoudit...
Za nápadem životního kufříku stojí organizace Šafrán, která, jak se ukázalo, velmi prozíravě kufříky sleduje a eviduje. Jana s Petrem mají za sebou psychologické posouzení. Tyhle pohovory většinou zakládají na soukromé zajímavé debaty i nová odhalení. Zatímco Jana s Petrem trvají definitivně na adopci u Moniky s Václavem se situace změnila. Absolvovali přípravy v pražské Dobré rodině a v rámci školení a setkávání s dalšími žadateli a školiteli došli k závěru, že nebudou trvat jen na osvojení, ale že jsou připraveni stát se případně i pěstouny.
Hana s Jiřím pěstounství jednou provždy pověsili na hřebík kvůli Mírovi. A Míra se díky tomuto rozhodnutí stal jejich synem a spolu se staršími sourozenci dnes tvoří běžnou rodinu, která přede dvěma lety vznikla náhradní rodinnou péčí... Už je všechny můžeme občas potkat jen ve školce, kam chodíme s dalším hrdinou našich příběhů, chlapcem s poruchou autistického spektra od Andrey.
Hostitelská péče, která v zákoně není ukotvena, pomohla Lukášovi nejen s nalezením životní cesty, ale i k jeho vlastní rodině, vzdělání a práci. A dokonce i k odpuštění biologickým rodičům.
Jaroslava a Miloslav jsou další pěstouni na přechodnou dobu, jejich náručí už prošly čtyři děti. Poslední holčička, kterou mají u sebe, má dnes velký den, seznamuje se svou pěstounkou Hankou. Hanka žije s partnerkou Andreou, která je pěstounkou už léta a na nápad vzít si dítě do pěstounské péče Hanku přivedla. A tak jsou dnes Hanka i Andrea obě pěstounky, dohromady jimi být ale nesmějí. Říkají, že nejsou normální rodina, ale rodina, kde se lidi mají rádi.
S Vláďou, Michalem a jejich početnou rodinou se loučíme o jednom klidnějším večeru, kdy vyrazili do divadla jenom tátové s Eliškou. Počkáme teď pár let, až děti povyrostou, aby i ony mohly říct, jak se jim v téhle rodině žije a co na to lidi...