První psané zmínky o velrybolovu pochází ze 13. století, avšak v takříkajíc průmyslovém měřítku se začalo lovit až ve století devatenáctém. V okolí Islandu lovily lodě především z Norska, Velké Británie a Holandska. Velrybí tuk byl před objevy využití plynu a elektřiny žádaným produktem, který pomáhal osvětlovat evropská města. V roce 1915 stav velryb v okolních mořích poklesl dokonce natolik, že musel být lov zakázán, ale v polovině 30. let došlo k jeho obnovení. Komerční lov byl pak celosvětově zakázán v polovině 80. let, ale některé státy jej dosud obcházejí. Ačkoliv pro poslední léta byl na Islandu povolen odlov několika set kusů velryb, ulovena byla vlastně jen jediná. Obyvatelé severoislandského Húsavíku vědí možná nejlépe, proč tomu tak je. A do městečka v těsné blízkosti severního polárního kruhu s jen o málo více než dvěma tisíci obyvatel to každoročně přijíždí zjišťovat i na 350 000 návštěvníků.
Od velrybolovu k lovu turistů (Premiéra)