I když hrála v životě řadu matek, nikdy nehrála maminky. A už vůbec se jí vyhnuly moudré babičky s batolátky v náručí. Nepochybně by je i odmítla hrát. Svým odmítáním rolí byla pověstná. Ví, kdo je, co může a co chce. Paní Jaroslava Adamová - heroina, sarkastický komik, herečka s mimořádným citem pro plasticitu slova a vznosné gesto. Komplexnost jejího talentu se popisuje ve zkratce dost těžko. Asi i proto, že stejnou měrou vychází z jejího srdce, mozku a duše. Začínala po druhé světové válce ve Vinohradském divadle, ale největší část svého profesního života strávila v Městských divadlech pražských, když před tím prožila krásná léta v ABC Jana Wericha. Byla hvězdou pražské Violy a zářila ve filmech Petra Weigla. Chránila své soukromí jako málokdo a dokázala být nepříjemná, když cítíla neupřímnost. Sama na ni neměla čas. O to vzácnější byly chvíle, kdy sama o sobě vyprávěla. Bylo to znamení velké důvěry v druhého člověka.
Životní a profesní příběh Jaroslavy Adamové, mimořádné herečky poválečného období a nezkrotné představitelky vypjatých dramatických rolí (2009). Připravili M. Loucká a M. Kubala