Prožila více než dvouleté trápení, které jí přineslo závažné onemocnění: panickou poruchu. Zvládala ji především díky terapiím, které dva roky podstupovala; spoustu věcí musela přehodnotit a vzdát. Ataky bývaly extrémně fyzicky i psychicky náročné, trvaly dlouhé hodiny a přicházely převážně v noci. Bála se usnout ze strachu z nich. Panická porucha jí do života zasáhla radikálně, a to v době, kdy odcházela od svého tehdejšího partnera, otce dcery. Rekonstruovala byt, hrála v divadle, se kterým jezdila i na zájezdy, točila seriál, dabovala, a především pečovala o dceru. Postupně se jí podařilo vymanit se z koloběhu panik a úzkostí. Ale první rok byl složitý: většina práce šla stranou, aby mohla dodržovat pravidelný denní rytmus. Postupně si našla několik pevných bodů, základních pilířů, a těch se dodnes drží. Musí mít pravidelný spánek a jídlo i dostatečně odpočívat a udržovat určitou psychickou rovnováhu. Neustále na sobě pracuje, aby nedošlo k velkému psychickému výkyvu. A i když se to tak někdy nezdá, už ví, že se stále lepší a je silnější i šťastnější. Stačí jí totiž méně než dřív.
Úspěšná herečka a dabérka musela čelit panickým atakám způsobeným dlouhodobým stresem. Učila se udržovat psychickou rovnováhu, což postupně zvládá. Jejím příběhem provází Monika Valentová. Režie D. Hnát
(Premiéra)