Věra Kubánková (22. 7. 1924 - †13. 4. 2016) patřila ke generaci, která zažila odtržení Slovenska ve 30. letech 20. století na vlastní kůži. Její otec byl důstojníkem armády a sloužil od 20. let minulého století na Slovensku. Když tam pak vypukly protičeské nálady a vznikl Slovenský štát, rodina se usídlila v Hradci Králové. Své zralé herectví uplatila Věra Kubánková především ve dvou pražských divadlech - v Realistickém (dnes Švandově) a v Divadle za branou. Způsob herecké práce, který tam v 60. letech u Otomara Krejči poznala, ji ovlivnil na celý další život. Mnoho příležitostí ji nabídla i televizní obrazovka, naopak na filmovém plátně se objevovala spíše v epizodních rolích. Paní Věra hrála do poslední chvíle divadlo, její vitalita byla obdivuhodná, stejně jako vědomí herecké profesionality, které si udržovala. A o tom všem a mnoha dalších věcech ze soukromí i ze své herecké zkušenosti sama v dokumentárním portrétu poutavě vypráví.
Životní a profesní příběh významné české herečky, jež bravurně ovládala psychologickou kresbu postav a stala se držitelkou Ceny Thálie 2006 za celoživotní mistrovství. V těchto dnech si připomínáme 100. výročí jejího narození (2010). Scénář a režie Z. Zemanová