Lyrická komedie o opojení létem a mládím podle hry Františka Hrubína. Ve filmografii Otakara Vávry má výjimečné místo trojice snímků, spojených se jménem básníka Františka Hrubína:Srpnová neděle (1960). , Zlatá reneta (1965) a Romance pro křídlovku (1966). První část trilogie Srpnová neděle je filmovou adaptací stejnojmenné divadelní hry Františka Hrubína, která si po premiéře v Národním divadle 25. dubna 1958 získala nesmírnou oblibu u obecenstva a vítězně prošla všemi většími českými scénami. Dva horké dny na konci srpna v malé jihočeské vesnici. Na břehu malého rybníka se scházejí letní hosté a mladí zaměstnanci místní sklárny. Jen jakoby mimoděk se tu konfrontují názory a životní postoje několika generací. Příběh se odehrává ve dvou horkých srpnových dnech v malé jihočeské vsi. Na břehu malého rybníka se scházejí letní hosté a místní mládež. Konfrontují se názory a životní postoje několika generací, jde o konflikty mládí a stáří, života a smrti. Mládí zde zastupuje medička Zuzka a její milý, sklář Jirka. Ne věkem, ale smýšlením a cítěním k nim patří místní poštmistr a Zuzčin strýc inženýr Václav Mixa. Proti nim stojí stárnoucí poživačná Věra Mixová, její slabošský milenec redaktor Alfréd Morák a dvojice bezdětných manželů Marie a Eduarda Vachových. Vrcholem neděle má být večerní slavnost, kterou nadšeně chystá altruistický a navzdory svému věku mladickým naturelem oplývající poštmistr společně s mladistvými. Optimistická vidina krásně stráveného večera je ovšem v ostrém kontrastu s aktuálně probíhajícím děním. Téměř každá konverzace vede k zášti, hádce nebo provokaci. Někdo je pro někoho moc starý, nebo zas mladý, úzkoprsý, či naopak oplzlý. Hradba a vzájemné nepochopení mezi mladou a starší generací se přenáší do běžných vztahů kamarádských, manželských či milostných a vede k hlubokému odcizení.