V Moskvě stáli lidé trpělivě ve frontě, aby si mohli koupit stranické noviny. Přestože byli občané vypuknutím války překvapeni, nejsou vidět žádné známky paniky. 23. června noviny Pravda otiskly rozhlasový projev soudruha Molotova. Prohlášení sovětského ministra zahraničí bylo jediným komentářem ze strany vlády. Stalin mlčel. Už v prosinci 1940 sovětská zpravodajská služba hlásila, že se dá očekávat německý vpád. Tato informace byla postoupena Stalinovi. Všichni naléhali, aby nechal po celé západní hranici rozmístit jednotky, které útok odrazí. Potom se pozornost přenesla od hlavního protiútoku, na protiútoky na lokální úrovni. To vysvětluje, proč byla většina sovětských jednotek přesunuta k hranici. Když se objevily zprávy, že Němci shromažďují u hranic své síly, byly k přední linii přesunuté i jednotky z větší hloubky, aby útok odrazily. Tím Sověti Němcům nahráli, protože ti tak při svých průlomech a obchvatných manévrech dokázali obklíčit velké množství nepřátelských vojáků. To bylo něco, s čím Sověti nepočítali. Domnívali se, že dokážou jakýkoli německý útok odrazit. Stalin označil zprávy svých zpravodajských služeb za nevěrohodné. Nemohl uvěřit, že by byl Hitler tak hloupý a vedl válku na dvou frontách. Stalin byl přesvědčen, že diktátor rozpoutá jen takovou válku, ve které může zvítězit. Aby upevnil svou moc, nechal Stalin od roku 1937 pozavírat jeden a půl milionu lidí. Někteří byli zastřeleni nebo zmizeli v pracovních táborech gulagu. Obětí velkého teroru se stalo i téměř celé velení Rudé armády. Nyní téměř tři miliony vojáků poslouchaly rozkazy, které vydal jejich vůdce, Josif Stalin.
23. června 1941. Novinové titulky v celém Sovětském svazu přinášely zprávu o německé invazi. Německý dokumentární cyklus