Byli jednou chudí manželé, kteří velmi toužili po děťátku. Když žena otěhotněla, zdálo se, že už jim nic nebude chybět ke štěstí. Cestu jim však zkřížila zlá čarodějnice, která ženu očarovala, a ona od té chvíle měla neukojitelnou chuť na polní salát, kterému se říká locika. Ten však rostl jen v zahradě čarodějnice. Čím víc ho žena snědla, tím větší chuť na něj měla, a tak se z chaloupky brzy vytratila radost. Jednoho dne muž našel zahradu zavřenou. Když viděl, jak jeho žena bez salátu strádá, tak se do zahrady vloupal. Čarodějnice ho přistihla a slíbila, že ho nezabije, pokud jí přivede své narozené dítě. Holčičku pojmenovala Locika a vychovala ji jako vlastní. Když bylo dívce dvanáct, svedla ji náhoda dohromady s mladým princem a za vše, co spolu prožili, Locika draze zaplatila. Čarodějnice ji totiž zavřela do vysoké věže bez dveří. Vždy, když se k ní chtěla dostat, Locika vzala kouzelný hřeben a rozčesala si zlaté vlasy do takové délky, že je mohla spustit z okna jako provaz. Čas běžel. Locika vyrostla v krásnou ženu a princ v pohledného mladíka. Jednoho dne zaslechl v lese její zpěv a dostal se do věže pomocí dívčiných vlasů stejně, jako to dělala čarodějnice.