Jen hodinku a půl trvala cesta autem z moderní metropole Maskatu do tradičního prostředí vesnic v ománských horách. Tady pod pískem je něco, na co zdejší vesničané už tři dny nervózně čekají. A to něco za chvilku exhumují a náramně si na tom pochutnají. Tenhle rituál Ománci praktikují jen několikrát do roka. Třeba o svátku Íd al-Fitr na konci Ramadánu. Svátky konce Ramadánu trvají tři dny. Na jejich začátku přinesli vesničané do hluboké jámy maso. To předtím několik dní leželo naložené ve směsi koření. Jsou to kusy hovězího, jehněčího nebo kozího. Maso je zabalené v banánových nebo palmových listech. Tři dny se pak peče mezi žhavými uhlíky pod poklopem zaházeným zeminou. Ománci tohle jídlo nazývají šúwa, což je arabsky něco jako "pečeně". Šúwa je fenoménem ománské gastronomie. A zároveň je symbolem ománské sounáležitosti...
Na ománské vesnici (Premiéra)