Dobrudža je historickým územím rozkládajícím se na východě Balkánského polostrova. Sever tradičně patřil Rumunsku, zatímco o jižní část se Rumuni přetahovali s Bulhary. Tzv. Craiovská smlouva nakonec Jižní Dobrudžu přisoudila v roce 1940 Bulharsku, pro které se území stalo díky úrodné půdě pověstnou obilnicí. Dnes jsou však hlavní pěstovanou plodinou slunečnice. Semínka, případně už vylisovaný olej, se z přístavu Balčik vyvážejí do různých koutů světa. Černomořské pobřeží naopak slouží zdejšímu hospodářství pěstírnami slávek jedlých, které jako vyhlášená pochoutka končí na talířích místních restaurací. Kromě nekončící zástavby prosperujících letovisek zde stále narazíte na řadu romantických míst, jakým je třeba mys Kaliakra, k němuž se váže řada legend. Hlavním centrem pobřeží je živé přístavní město Varna, které leží jen pár kilometrů od hranic Dobrudže a je zajímavé působištěm řady Čechů, kteří do této části Bulharska zamířili po osvobození země od nadvlády Osmanů. Městský zahradník Antonín Novák založil zdejší rozlehlý Přímořský park a bratři Suchardové zde položili základy moderní bulharské archeologie.
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem po českých stopách na černomořském pobřeží, které nezanechali pouze turisté, za nejstarším zlatým pokladem na světě a na ochutnávku domácí banice (2013). Režie R. Vašíček