První zářijový díl přivítá jako prvního hosta jednoho z nejúspěšnějších operních pěvců současnosti, Adama Plachetku. Jeho nádherný znělý baryton mohou obdivovat posluchači nejprestižnějších operních scén světa. „Hlas si o to řekne sám,“ vysvětluje zpěvák, proč dává poslední dobou přednost barytonu před basbarytonem. „Člověk se nějak vyvíjí a s ním i technika. Je to tak, že s postupem věku a s tím, jak člověk ten hlas používá a jak zraje technika, se ideálně usazuje ta vyšší poloha a zvládnete v ní trávit více času než jako mladý jinoch,“ dodává a se smíchem přitakává poznámce svého hostitele, že čím je člověk líp placený, tím výš musí zpívat. Samotná klasická technika operního zpěvu prý ale zůstává neměnná. „Vzhledem k tomu, že tělo se nemění, tak ani technika se nemění,“ konstatuje Adam Plachetka. „Pořád máme stejnou bránici, stejné hlasivky. Když neamplifikujeme a jsme v akustickém prostoru, tak každý prostor vrací něco jiného. Takže my se nesmíme řídit podle toho, co slyšíme, ale řídíme se při zpěvu podle pocitů. Ten tón musí sedět tam, kde má sedět.“ Přirovnává to ke všem dobře známé situaci, kdy je člověk překvapený svým hlasem z nahrávky. „Zevnitř má člověk úplně jiné vjemy. Kdyby člověk zpíval tak, aby se to líbilo jemu, v té jeho hlavě, tak to neponese ten tón,“ doplňuje a poznamenává, že zvládnutí hlasu je rutina jako každá jiná. „Na rozdíl od činohry na nás nikdo nepočká,“ říká v odpovědi na dotaz Jana Krause, jak si operní zpěvák poradí s tím, když zapomene text. „Problém tedy je, že když si člověk nevzpomene v tu pravou chvíli, tak nemůže udělat pauzu a vzpomenout si. Dobré ale je, že to odběhne, ať chcete, nebo nechcete, a když vám vypadne jedno slovo, tak si toho málokdo všimne.“ Nejnáročnější publikum je podle něj ve Vídni, kde má opera ohromnou tradici a lidé zde zhlédnou za sezonu třeba 150 představení. Občas pak prý zpěvákům u východu řeknou, co se jim povedlo, a co ne. „A nejhorší na tom je, že většinou mají pravdu,“ směje se. Vzpomene také na to, že jeden z nejhorších stresů zažil, když se musel na poslední chvíli naučit text americké hymny. A jak pečuje o svůj hlas? „Já asi moc nepečuju,“ přiznává. „Snažím se vyhýbat hlučnějším prostředím, abych nemusel na ten hlas zbytečně nakládat.“ A když už chce křičet, tak musí technicky. A že mu to jde opravdu skvěle, předvede přímo na pódiu.
Dalším hostem bude talentovaná a hojně obsazovaná divadelní, filmová a televizní herečka Denisa Barešová, které přesto připadá, že by práce mohlo být víc. I když připouští, že divadelních rolí má aktuálně dost. „Byla jsem tři roky ve Švanďáku, pak jsem šla na chvilku na volnou nohu a teď jsem začala druhou sezonu v Národním,“ popisuje držitelka Ceny Thálie 2021, která se původně také vydala cestou zpěvu. Během studia ale zjistila, že nemá až tak silné hlasivky a že se v této disciplíně necítí dobře. „Já jsem chodila od devíti let do Dismanova rozhlasového dětského souboru, takže jsem tam tak pomalu směřovala,“ vzpomíná na své začátky a vysvětluje, že i když není z umělecké rodiny, její herecká kariéra vlastně nikoho z jejích blízkých nepřekvapila. Když má chvilku volna, ráda se podle svých slov vyspí. „Když nespím sedm a půl hodiny, tak nejsem OK, to vím,“ prozrazuje o sobě Denisa. „A když můžu, tak dám někdy i deset hodin. Ale někdy je tělo najeté na ten kratší rytmus, tak mě vypeče, a vzbudím se dřív. Dneska například jsem se chtěla vzbudit o něco později, ale měla jsem asi nějaké nervíky, tak mě to probudilo.“ Kromě toho prý občas mluví ze spaní, jak zjistila z nahrávek své aplikace monitorující spánek. „Myslím si, že když mluvím ze spaní, tak bych to tak nějak logicky asi slyšet neměla. Takže jsem měla dojem, že sama sobě narušuju soukromí,“ vysvětluje, proč si nakonec nahrávání v aplikaci zrušila. „Když mám volno, tak taky hodně peču a vařím,“ dodává a předává svému hostiteli krabičku s vlastnoručně vyrobenými brownies s mořskou solí. „Já peču a u toho se ještě koukám na pečení. Takže jsem úplně vypečená.“ Jak tedy vypadá její odpočinkový den? „Když si dám třeba těch deset hodin spánku, tak ještě v pyžámku si v posteli prohlížím kuchařky, pak se zvednu a jdu něco upéct. Ale to teď skončilo, protože teď zase bude hodně práce.“
Trojici dnešních hostů završí kouzelník a komik, představitel „trapnomagie“ Richard Nedvěd. „Řekl bych, že jsem teď docela v módě,“ pochvaluje si vtipálek, který má radost, že se po třinácti letech vrací do pořadu, a o němž Jan Kraus prohlásí, že pro něj má velkou slabost. Dokázal ho totiž před lety coby porotce v první sérii soutěže Česko Slovensko má talent ohromně rozesmát. To se mu ostatně podaří i dnes. „Pořád vystupuju sám, protože je to nejjednodušší,“ dodává a předvádí na rozehřátí a k velké radosti moderátora první číslo s hrdličkou. Ovšem ne každé kouzlo vyjde a splní očekávání diváků – což vychází z principu trapnomagie. Která kouzla se dnes povedou a která nikoli? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!