Asi nepřekvapí, že v kraji tak odlehlém se kdysi usadili mniši. Žijí tu dodnes a jejich svatostánky, třeba kláštery Roženský, Rilský nebo Bačkovský, se během staletí staly architektonickými skvosty. Na bohoslužbu vpustí mniši kohokoliv, i zvídavé turisty. Těm už v bráně kláštera začne údivem padat čelist. Nevýhodou řídce osídlených regionů je nedostatek pracovních příležitostí. Lidé proto odcházejí. Ve zdejších horách není o vylidněné vesnice nouze. Vesnici Ondritsi nedaleko řeckých hranic ovšem zachránila německá komunita. Žijí tu v souladu s přírodou, pěstují i chovají vše, co potřebují. Němci se tu usadili nedávno, místo vybral jejich šaman. Údajně tady ze země sálá energie. Možná na tom něco bude, protože na jih Bulharska se kdysi, také prý za pozitivní energií, přistěhovala i slavná baba Vanga. Věštkyně, jejíž věhlas si nezadá s Nostradamem. Je zajímavé, že pár desítek metrů od domku, kde Vanga žila, vyvěrají termální prameny. Lidé sem chodí i v zimě. Věří, že jim zdejší voda pomáhá. Jde o takové "lázně nadivoko". A ryze na balkánský způsob - bez kudrlinek, okázalostí, zato tu panuje příjemná atmosféra.
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě od mořských pláží až k nejvyšší hoře Balkánu přes opuštěné horské vesnice či opomíjený Plovdiv, které je starší než Atény nebo Řím (2021). Režie R. Vašíček