Prvním, kdo dnes usedne k Janu Krausovi na červenou pohovku, bude jihočeský hejtman, dlouholetý člen ODS a vítěz nedávných krajských voleb Martin Kuba, který se svým výsledkem 47,5 %, s nímž z voleb vyšel, popírá pravidlo, že v politice po fázi očekávání následuje fáze zklamání. „Já jsem v politice dost dlouho a už jsem si zvykl, že vždycky, když nezapadáte do nějakého modelu, který ti politici mají rádi, tak se použije 'temné síly' nebo 'on se s někým potkal' nebo 's někým mluvil' a je to věc, která už mě nechává klidnou,“ vysvětluje politik v reakci na moderátorovu poznámku, že se někde dočetl, že má pan Kuba za sebou „temnou minulost“, že se mu však nepodařilo rozkrýt, v čem přesně. „Dřív mě to trochu štvalo, ale už jsem si na to zvykl. A teď to bylo stejné.“ Jeho velkou výhodou je, že má za sebou spoustu konkrétní práce. „Já jsem si uvědomil, že když se mi povedlo uspět ve volbách 2020 – tam jsme ještě o kousek prohráli s ANO –, že je to příležitost ukázat, že když v té funkci sedím, že jsem schopen tu práci dělat a odvádět ji dobře,“ říká a dodává, že ho štve to, že v dnešní době bývají politické kampaně často založené na heslu „volte mě, aby se tam nedostal ten druhý“. Co mu bývá vyčítáno, je jeho silný patriotismus a vyzdvihování Jihočeského kraje. To si pan Kuba dobře uvědomuje a poznamenává, že to ještě neznamená, že by ostatní nenáviděl, a navíc Jihočeši to v sobě mají odjakživa. „Je tam cítit, že si rodiny předávají statky z generace na generaci,“ podotýká. Pokud jde o rozvoj kraje, přiznává, že mnohem horší než sehnat peníze a začít například stavět silnici je překonat všechny překážky, které se během stavby nakupí – od potíží s vykupováním pozemků přes ekologické aktivisty, kteří na místě najdou unikátního brouka, až po všechny subjekty, které do řízení vstupují a mohou se donekonečna odvolávat. A může hejtman vůbec odjet na dovolenou? „Teď jsem se vrátil,“ směje se. „Slíbil jsem, že po volbách a po povodních pojedeme na dovolenou, a včera jsme se vrátili.“
Jako další host se divákům představí herečka a zpěvačka Světlana Nálepková, která se kromě své divadelní a pěvecké kariéry věnuje po letech studia také koučování. „Žiju mimo Prahu, na krásném místě u Berouna,“ vypráví. „Zrekonstruovala jsem takové místo vedle domu, ze kterého jsem udělala centrum osobního rozvoje s tím, že tam budeme s mojí dcerou dělat semináře, které budou složené z jógy a meditace.“ Součástí víkendového nebo týdenního kurzu je u nich i ubytování a strava, kterou dříve dokonce připravovala sama Světlana. Nyní už se ale věnuje hlavně koučinku. „Dřív jsem to dělala já, ale bylo to moc vyčerpávající. Ale já vařím skvěle! Já jsem ještě k tomu výborná kuchařka,“ dodává sebevědomě a prozrazuje, že na její semináře přicházejí především ženy. „Muži moc nejezdí. Nechtějí na sobě pracovat. Už jsou asi hotoví a už všechno vědí, jsou naprosto vědomí, takže ti to nepotřebují,“ neodpustí si trochu ironie. Kromě cvičení jógy a meditace se účastníci dozvědí, co je to vědomý život, jak žít v harmonii, jak pracovat s emocemi či jak posouvat naše limity. „Já jsem začala nejdřív školit sama sebe, protože jsem potřebovala pomoct. Musela jsem se dát nejdřív trochu dohromady, abych mohla existovat,“ popisuje Světlana své začátky s tím, že musela vyřešit několik vztahových nehod. „A ještě jsem se narodila s takovou jako, řekla bych, emoční neinteligencí, takže jsem byla takový věchýtek ve větru a všechno se mnou cloumalo nahoru a dolu a furt jsem se kvůli něčemu trápila, pak zase jsem byla šťastná, zkrátka nahoru a dolu. A najednou jsem zjistila, že už takhle žít nechci a že s tím musím něco udělat.“ Prošla tedy různými terapiemi, očišťováním a odpouštěním. „A pak mi poprvé v roce 2012 přišla výzva jet do Himaláje, zrovna v tenhle okamžik. Tak jsem si řekla, dobře, je to výzva, asi mi to má něco dát. Takže jsem tomu hnutí Brontosaurus z Brna řekla, že bych jela jako dobrovolník. A tam jsem zjistila, že je to tak šílený, že to asi nepřežiju, no a tak to začalo… nejdřív jsem začala studovat regresní psychoterapii, pak jsem začala dělat jógu, pak jsem dělala roční studium ájurvédy a zdravého životního stylu.“ Následovalo setkání s buddhismem a meditací a studium tibetských nauk. To všechno pak přirozené vyústilo v koučink. „Říkala jsem si, že by bylo fajn už to začít předávat, kdybych věděla, že už je to fajn nebo že někomu můžu pomoct. Tak jsem to začala studovat. Bylo to roční studium, nakonec z toho bylo tříleté studium, a pak jsem tam zůstala jako lektor. Teď už jsem si otevřela praxi a vedle divadla a zpívání mám občas klienty,“ uzavírá svůj příběh Světlana s tím, že si myslí, že si hodně pomohla.
Na závěr nahlédneme do zvířecí říše s veterinářkou děčínské zoologické zahrady Lýdií Sukovou, jejíž specializací jsou velká zvířata. „Ošetřuju koně, ošetřuju krávy,“ říká zvěrolékařka a dodává, že koně jsou velice „sebemrzačící“ zvířata. Rovněž varuje před tím, držet se doslova lidové moudrosti, která praví, darovanému koni na zuby nehleď. „To je blbý, to se pak hodně prodražuje, když na ty zuby nehledíte hned,“ vysvětluje s tím, že se na nich mimo jiné přesně pozná věk zvířete. Do zoologické zahrady dochází jednou týdně a zajišťuje zde komplexní zdravotní péči velkých zvířat. „Bojí se mě úplně všechna,“ ujišťuje moderátora, že ošetření veterináře se nebojí jen psi a kočky, ale i velká divoká zvířata, u kterých by to člověk nečekal. Mezi její nejoblíbenější zvířata patří medvěd Bruno, před kterým má zároveň respekt, a proto nikdy nechodí až k němu. „Když se proti vám postaví naštvaný medvěd, tak to není legrace, proto zůstávám vždy za mříží,“ svěřuje paní Lýdie. „Medvěd nemá mimiku, takže se nepozná, že je naštvaný, ale on začne tak jako chrochtat. To není ani bručení, jak se říká v pohádce, to je spíš takové bublání, a vy nevíte, jestli se dusí, nebo vás chce sežrat.“ Když nyní Bruna očkovala, musela to dělat pomocí foukačky. A protože má jednu s sebou, bude si ji moct vyzkoušet i Jan Kraus. Na jaká zvířata a k čemu všemu se foukačka používá? A jak si s ní poradil Jan Kraus? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!