První snímek uznávaného rakouského kritika moderní společnosti a chladného glosátora nejtemnějších zákoutí lidské duše, režiséra Michaela Hanekeho, spatřil světlo světa v roce 1989. Třebaže jsou některé filmařovy snímky známější, především pak syrová a drsná psychologická dramata Pianistka a Funny Games, už ve svém celovečerním debutu Haneke prokázal, že umí na lidské emoce udeřit až nadlidskou silou. Třebaže on sám stále zůstává nezúčastněným pozorovatelem, který jen předává divákovy výjevy ze současné společnosti.
Ve své prvotině pro stříbrné plátno se zaměřil na rozklad středostavovské rakouské rodiny, která vinou komunikačních bariér, generačního nezájmu a prázdného stereotypního života postupně upadá na samotné dno, ze kterého už se nedá odrazit.
Precizní, tvrdá a především nesmlouvavá studie krachu mezilidských vztahů si odvezla ceny z mezinárodních filmových festivalů v belgickém Gentu a švýcarském Locarnu.