Spisovatelova smrt 25. prosince 1938 byla způsobena nikoliv jen těžkou nemocí, ale především dusivým klimatem doby a štvavou kampaní, rozpoutanou proti němu šovinistickými a fašistickými kruhy. Čapek celý život bojoval proti zkáze - proti nastupujícímu fašismu, proti ohrožení křehkých demokratických svobod, proti neblahým rysům české národní povahy. Umírajícímu autorovi se vybavují různé vize a vzpomínky na dětství se sourozenci Josefem a Helenou, na nenaplněnou lásku k Věře Hrůzové, na vztah s Olgou Scheinpflugovou, na rozhovory s kolegy z Lidových novin í s "pátečníky" v čele s T. G. Masarykem, na přátelství s naším prvním prezidentem, na zkoušky a premiéry burcujících her, na boj za záchranu republiky, na stovky vulgárních anonymních dopisů, i na nešťastnou povodeň na Strži, jež byla bezprostřední příčinou onemocnění.