Známý sportovní komentátor Jaroslav Suchánek prožil těžké dětství. V devíti letech přišel o otce, který byl zastřelen při květnovém povstání v Praze. V patnácti mu pak zemřela matka na rakovinu. S mladším bratrem se museli protloukat, jak se dalo. Po gymnáziu pracoval jako knihovník, promítač v kině, v rámci nátlakové propagandistické kampaně za totality dokonce krátce na šachtě Kolumbus. Poté byl přijat ke studiu na Vysoké školy tělovýchovy a sportu a po absolvování učil tělesnou výchovu na průmyslovce v Rychnově nad Kněžnou. Srdce ho ale táhlo k povolání sportovního redaktora a moderátora, svou kariéru začal v roce 1962 v Československém rozhlase, pracoval také ve sportovní rubrice deníku Svobodné slovo a později přešel do Československé televize, kde zůstal 25 let. Pak byl nucen odejít, protože byl jednou z tváří obrazovky spojenou s komunistickým režimem. A rány osudu ho stíhaly dál. Jeho bratr zahynul při autohavárii a v době koronavirové pandemie prodělal těžký úraz páteře. Po třech operacích se půl roku nemohl hýbat. Navíc mu zemřela manželka, s niž prožil 60 let a od té doby ho velmi trápí osamělost, kterou mu pomáhají překonávat kamarádi a dobrovolnice z organizace ADRA.
Oblíbený sportovní komentátor Jaroslav Suchánek přišel v dětství o oba rodiče a vyrůstal jen s bratrem. Jeho příběhem provází Simona Chytrová. Režie V. Olmer