V komunitě neslyšících se často řeší specifické potřeby neslyšících dětí a na jaké úrovni jsou jim tyto potřeby zajišťovány. Možná trochu opomíjené jsou slyšící děti neslyšících rodičů, pro které vzniklo označení CODA (Children Of Deaf Adults). I ty jsou nedílnou součástí komunity neslyšících, a i když nemají specifické potřeby například ve vzdělávání, mají jiné problémy a trápení, o kterých by se mělo mluvit, aby se jim mohly následující generace vyhnout nebo je alespoň minimalizovat. Mnoho slyšících lidí, kteří vyrůstali či vyrůstají v neslyšící rodině, sdílí podobné pocity frustrace, když donekonečna vysvětlují, jací jsou jejich neslyšící rodiče, proč nemluví, nebo naopak proč mluví, když jim stejně není rozumět, jak se mohli naučit znakový jazyk, jak se jejich rodiče naučili číst, jak je možné, že mají slyšící děti a jak je - slyšící potomky - naučili mluvit a další a další podobné dotazy. Rozhodli jsme se v tomto díle TKN nastínit některé pocity těchto dětí. Možná pomůžeme někomu najít cestu mezi CODA přátele, někdo se možná zamyslí nad tím, že CODA-tlumočníci mají svoje místo v komunitě, a hlavně si neslyšící uvědomí, že tyto děti mají také své potřeby a problémy.
Setkání se slyšícími potomky neslyšících rodičů, kteří se podělí o své životní příběhy, radosti i starosti. Pořad pro neslyšící a jejich přátele