Jsou historická data, která neznamenají pouze dějinný předěl. I samo jejich následné prožívání má svou historii. V našich dějinách je to například 28. říjen. Nejprve až kýčovitě oslavovaný. Potom v něm dal národ najevo nesouhlas s nacistickou okupací. Později byl jeho význam tlumen, ba zcela dehonestován, až k úplně jinému významu: stal se Dnem znárodnění. A groteskností se vyznačoval v čase umírající normalizace: nejprve si na Václavském náměstí oslavili 28. říjen komunisté, z ničeho nic se hlásící k jeho "pokrokovým tradicím", aby druhý den na stejném místě demonstrovali lidé, kteří už měli oněch "pokrokových tradic" plné zuby a chtěli návrat významu 28. října v jeho plném slova smyslu.
Osudy 28. října. Tento den neznamenal jen historický zvrat. Od roku 1918 měl on sám vlastní autentické dějiny, od manifestačních oslav až k zatracení