Let byl plně obsazen, na palubě bylo 509 cestujících. Blížil se začátek svátku Obon, kdy se lidé vracejí do rodných měst oslavovat se svými příbuznými. Šestadvacetiletá letuška Jumi Očiai měla volno. Třicet minut před západem slunce se let 123 odpoutal. Spoj zajišťoval jeden z desítek Boeingů 747, které často přepravovaly cestující po Japonsku. Z důvodu zvýšené poptávky po levném cestování v rámci Japonska navrhl Boeing zvláštní verzi s typovým označením 747 S-R. Písmena S-R z anglického short range označují, že letoun byl určen pro velkokapacitní provoz na krátkých tratích. Třetím členem posádky byl palubní inženýr Hiroši Fukuda. Na sedmčtyřisedmičkách létal od chvíle, kdy je Japan Airlines v sedmdesátých letech uvedly do provozu. Let z Tokia do Ósaky na jedné z nejrušnějších japonských tras trval hodinu. Po jedenácti minutách se let Japan Airlines 123 blížil cestovní výšce. Boeing se měl ustálit ve výšce 7300 metrů, posádka očekávala hladký let.
12. srpna 1985. Na tokijském letišti Haneda byl v 18:10 připraven k odletu let Japan Airlines 123. Vlevo seděl devětatřicetiletý druhý pilot Jutaka Sasaki usilující o licenci kapitána Boeingu 747. Kapitán Masami Takahama sloužil u letectva a pro Japan Airlines pracoval dvacet let. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí (Premiéra)