Dnešní večer odstartujeme příjemným povídáním s oblíbeným hercem a moderátorem Martinem Dejdarem, který podle Jana Krause vyniká svojí všestranností a hyperaktivitou, a tak ho hned zkraje vyzve, aby vyjmenoval všechno, co právě dělá. „Natáčím seriál, staráme se o chod v Ypsilonce, připravujeme charitativní zápasy s naším hokejem, hraju divadlo a na příští rok připravujeme nějaké další věci. A kromě toho spoustu jiných, které už ani nevím,“ vypočítává Martin a dodává, že ještě pomáhá jednomu kamarádovi se seriálem. Do toho čtyři roky pravidelně létal na Floridu za rodinou. „Záleželo na tom, jak jsem měl čas. Tak zhruba jednou za měsíc nebo za měsíc a půl,“ upřesňuje. Nyní se mu navíc splnil sen, že hraje v Národním divadle. „Ve Stavovském divadle hraju v úžasném představení Bílá voda podle knížky Kateřiny Tučkové,“ popisuje s tím, že je to velký rozdíl oproti jeho malé domovské scéně Studia Ypsilon, kde hraje už pěkných pár desetiletí. „Mě to fascinuje. Už kdysi, když jsem hostoval v karlínském divadle, mě všichni strašili, jak přijdu na to jeviště, které je obrovské, největší v Evropě, a ta ratejna před tebou… ale mě to fascinuje. A přiznám se, já jsem tam nejradši sám. Na tom jevišti. Ne v divadle, tam ať jsou lidi, to je hezký!“ Ze svého soukromého života Martin prozradí, že má se svojí ženou Danielou syna a dceru a že vedou již dlouho hezký a spořádaný život. „Možná je to tím, že jsem málo doma,“ zamýšlí se nad tím, jak je možné, že jim to v manželství klape už třicet let. „Moje žena je na to zvyklá už od začátku. Je k tomu, že nejsem doma, vstřícná a věděla, do čeho jde. My s tím nemáme problém. A je to moje velké štěstí, protože doma opravdu moc nepobudu. Samozřejmě občas také diskutujeme o tom, že je spousta věcí, které bych nemusel dělat. Já jí to slíbím, ale pak to nedodržím,“ přiznává kajícně herec. „Já mám nějaké nutkání,“ dodává a nechá si od svého hostitele vysvětlit, proč by neměl vstávat v pět ráno.
Dále se nám představí kuchařka Chili Ta, dcera vietnamských imigrantů a jedna z našich nejúspěšnějších gastro influencerek, která právě vypadla z televizní taneční soutěže. Do Česka přišla jako pětiletá a vyrůstala v Příbrami. „Mám bratra, ten už se tady narodil,“ vysvětluje, „a mluví vietnamsky s českým přízvukem.“ V rozhovoru s moderátorem prozradí se sobě vlastním humorem několik zajímavostí ze života vietnamské komunity, například že na všechno funguje tygří mast. „My máme na všechno tygří mast. Ta se dává úplně na všechno – když vás bolí hlava, když máte zlomené srdce… tygří mast. Vypadnete z taneční soutěže, moje máma mi poslala – tygří mast – hned druhý den,“ říká se smíchem Chili Ta. Vzápětí také vysvětluje, jak důležitou roli hraje v jejich kultuře rybí omáčka. „Mě se lidé často ptají, jak sbalit Vietnamku, tak odpovídám, nauč se čichat k rybí omáčce a tvářit se u toho blaženě,“ popisuje. „Je to klíčové, protože to je ve Vietnamu ochucovadlo číslo jedna. My tolik nepoužíváme sůl, ale většinou do všeho cpeme tu rybí omáčku. A to je právě ta specifická vůně, když vstupujete do vietnamské domácnosti. Pro vás je to exotické, pro mě je to domov.“ Zajímavý je i rozdíl v pojetí ženy. „My, jako Vietnamky, jsme od malička trénované a vedené – proto jsou podle mě Asiatky tolik v kurzu – aby sloužily. To znamená, že když k vám přijde na návštěvu Vietnamka, můžete hned říct, hele, pojď, umyjeme okna. A ona řekne, jasně, a ještě to udělá s radostí,“ líčí. „Například vietnamská tchyně to automaticky očekává. Když si její syn přivede nějakou dívku domů, tak ona automaticky očekává, že hned půjde do kuchyně, hned pomáhá s vařením, hned je užitečná.“ Také českým chlapcům, kteří by chtěli chodit s Vietnamkou, by doporučovala alespoň půlroční trénink, aby se dobře připravili na setkání s vietnamskou rodinou. „Protože když si vezmete vietnamskou ženu, musíte si uvědomit, že si s ní berete celé příbuzenstvo a všechny jeho problémy,“ doplňuje s tím, že pokud jde o kulturní rozdíly, vždy hodně záleží na míře konzervativnosti dané rodiny. „Třeba moji rodiče jsou liberální, protože musí, už si na to zvykli,“ pousměje se, „ale jsou rodiče, kteří nechtějí, aby jejich dítě mělo českého partnera právě proto, že vietnamská komunita hodně lpí na tradicích. A také respekt je ve Vietnamu velice důležitý.“
Na závěr přivítáme doktora z (Krušných) hor neboli lékaře Vojtěcha Danihela, který pracoval osm let v Německu a nyní se vrátil zpět do vlasti. „Začínal jsem jako anesteziolog na JIP v Karlových Varech, pak jsem pracoval v Plzni ve fakultní nemocnici, pak jsem v roce 2015 odešel do Německa, kde jsem se vrátil k tomu ARO, tedy uspávání lidí plus ta intenzivní péče. Kolem roku 2020 jsem opustil nemocnici a začal jsem se věnovat praktickému lékařství v Německu, kousek za Chebem. V lednu tohoto roku jsem pak převzal ordinaci praktického lékaře v Krušných horách,“ upřesňuje. „Vrátil jsem se tam, kde to mám rád, do Perninku, což je asi dvacet kilometrů od Karlových Varů.“ I když uznává, že situace, že český doktor přijde z Německa zpět, je spíše neobvyklá, zná prý více takových případů. „Kurióznost mého příběhu spočívá také v tom, že jsem si vybral spíše menší vesnici, respektive do mého obvodu patří čtyři vesnice,“ myslí si pan doktor Danihela a vzápětí vysvětluje, že je to místo, které má opravdu moc rád, a tak se nechal místními přesvědčit. „Jedna z mých podmínek byla, že nechci ohrozit rodinu a že chci mít hezkou ordinaci, a Karlovarský kraj a VZP mi vyšly vstříc,“ pochvaluje si. „To je teď takový nový koncept, kterému se říká venkovské lékařství, kdy se vybavují ordinace tak, aby se v nich zvládlo plno věcí, aniž bychom museli lidi odesílat do nemocnice.“ Jak vypadala jeho první domácí návštěva pacienta v Německu? Proč si nemůže vynachválit lékařský kufřík? A jsou lidé v horách zdravější? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!