Prvními hosty, kteří dnes večer obsadí místa na červené pohovce, budou herečka Lenka Krobotová a její syn Šimon Havelka, nadaný mladý muzikant. Oba hosty pojí nejen příbuzenské pouto, ale také to, že společně vystupují v nevšedním představení Kuš, svině! o osudech jedné rodiny, které vzniklo na základě dochované korespondence Marie a Josefa Doulových. To byli Lenčini prarodiče a Šimonovi praprarodiče. „Je to rodinný příběh,“ doplňuje herečka s tím, že v inscenaci se na divadelních prknech potkávají navíc i se svojí maminkou a babičkou Hanou Krobotovou Doulovou a tatínkem a dědečkem Miroslavem Krobotem. „Maminka našla v pozůstalosti milostné dopisy mých prarodičů, které jsou pravdivé a které začínají v roce 1944, kdy byl děda totálně nasazen v Hamburku,“ přibližuje dále Lenka Krobotová. „A zároveň se pak odvíjejí na pozadí šumavské rodiny, kde se ten příběh vyvíjel, a my ho doplňujeme takovými komentáři. Speciálně můj tatínek to komentuje z pozice muže, který do té rodiny vstoupil jako nápadník v roce – tuším – 1976, kdy zase on naháněl moji maminku.“ „Já jsem tam jakžtakž skládal hudbu, ale spíš jsem vybíral různé známé songy z té doby,“ poznamenává Šimon. „Zazní tam i dechovka, protože děda hrál v té době na harmoniku na zábavách, a babičku si namlouval právě během těch zábav na šumavských vesnicích,“ prozrazuje Lenka. „Navíc tam zaznívají krásné obraty, které dnes už málokdy uslyšíme.“ Korespondence prý trvala několik let a zahrnuje zhruba na sedmdesát nalezených dopisů. „Máma to postupně nacházela v různých krabicích a dávala to dohromady,“ popisuje dále Lenka Krobotová. „Myslela si, že z toho udělá knížku, ale nakonec nás napadl tady ten tvar. Je to v podstatě scénické čtení. Některé ty věci jsou dojemné, jiné vtipné a zároveň to můj táta komentuje svým cynickým humorem, protože jak říká moje máma, nerad kazí historky pravdou. A on je kazí, ale nikdo neví, co je pravda, a co ne. Z jeho pohledu.“ Ostatně s pravdou prý zápasí v přímém přenosu, když jim do toho občas během představení vstoupí někdo z diváků-očitých svědků. „Já historii naší rodiny strašně obdivuju,“ říká pyšně Šimon, který se ujal nejen výběru hudby, jež během představení zazní, ale také sám v jeho průběhu hraje na různé nástroje. „Hraju tam na kytaru a na harmoniku, foukací i tahací,“ upřesňuje Šimon a dodává, že dnes spíš, než hudba působí na holky rebelismus.
Na pohovku přisedne jako další host velice činorodý a podnikavý mladý herec Vincent Navrátil, který vystupuje mimo jiné v pořadu COOL Taxi na Prima COOL jako moderátora a zároveň řidiče speciálního taxíku, v němž pasažéři vyhrávají peníze za správné zodpovězené otázky. „Hned první jízdu jsem vjel někam do zákazu vjezdu a hned první soutěžící byl policajt,“ vypráví Vincent svému hostiteli, který zavzpomíná na to, že také on jezdil v jedné televizní show v přestrojení jako taxikář. „Ti lidé tuší, že někam pojedou, ale netuší, že je vyzvednu já a že budou soutěžit,“ dodává na vysvětlenou k principu, jak zábavná show funguje. Kromě toho má ale Vincent také svoji vlastní produkční firmu. „Rozhodl jsem se, že už nechci jen čekat na ty věci, co se mi budou nebo nebudou líbit, protože telefon herce je zkáza,“ vysvětluje, „a udělal jsem si produkční společnost. S kamarády Ondřejem Kubinou a Alexem Kolvou jsme začali vytvářet různá představení, pořady do televize a také jsme udělali představení pro maturanty.“ Inspirací mu byla jeho osobní zkušenosti, kdy se mu nechtělo číst k maturitě všechny knížky, ale současně miloval představení Shakespeare ve 120 minutách v Divadle v Dlouhé. „Tak jsme napsali komediální hru, která parodickými skeči vypráví klasická literární díla k maturitě. Povinnou četbu. A na to jsme pak navázali knížkou. Pokud tedy chcete vypadat chytře a že jste něco četli, i když jste to nečetli, tak tady ta knížka je fajn.“ Se svým představením objeli jen v loňském roce zhruba 40 měst po celé republice. „Neděláme z puberťáků děti a opravdu s nimi mluvíme s jako s dospělými a na plné koule, což oni ocení a jsou nadšení natolik, že hodinu a půl nevytáhnou telefon. A to je zázrak,“ pochvaluje si umělec.
Ze světa umění se přeneseme s naším posledním hostem – molekulárním biologem, genetikem, podnikatelem, developerem a ředitelem táborské zoo Evženem Korcem a jeho psem Aristocratem Korcem Corso II. do tajemného světa klonování. „Aristocrat Korec Corso je první klonovaný pes ve střední Evropě,“ představuje pan Korec roztomilé čtyřměsíční štěně, které je klonem jeho předchozího psa, což byl podle jeho slov jeden z nejlepších evropských psů, mezinárodní šampion a významný evropský plemeník, který po sobě zanechal osmdesát štěňat v několika zemích Evropy. „V jižní a severní Evropě už se klonovalo,“ dodává s tím, že je to poměrně komplikovaný proces. „Není to vůbec jednoduché, byť to tak může připadat. První je, že pokud uhyne pes, tak do dvanácti hodin je potřeba, aby se dostal vzorek kůže do laboratoře, kde se udělá tkáňová kultura,“ popisuje. Nejvyspělejší klonování je prý v současné době v Americe, ale tam by se to nemuselo stihnout během 12 hodin poslat. „Takže tkáňová kultura se udělala v jedné laboratoři v Anglii, ta se namnožila, zamrazila do tekutého dusíku, poslala do Spojených států a tam proběhlo vlastní klonování.“ Zjednodušeně si princip klonování můžeme představit tak, že se ze zárodeční buňky vyjme vajíčko, z něj se vyjme jádro, které obsahuje genetickou informaci – chromozomy, a nahradí se jádrem buňky kůže. „Pokud se to podaří, vyvine se klon – zcela identický jedinec k tomu původnímu. A to i povahově, za předpokladu, že bude mít stejné podmínky.“ Jak vysokou částku pan Korec za klonování zaplatil? Jak se na klonování dívá z hlediska etiky? A co si myslí o klonování lidí? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!