Pobřeží Venezuely objevil Kryštof Kolumbus v roce 1492. Za tři desetiletí tu Španělé založili první trvale obývané osady. Tak začala kolonizace země s největším jezerem v Jižní Americe a nejvyššími vodopády na světě. Název Venezuela ve španělštině znamená "malé Benátky". Na západě se tyčí zasněžené vrcholky And, na jihu se rozkládají amazonské pralesy. Třicet procent území zabírá rozsáhlá planina Llanos, kterou protéká třetí nejdelší jihoamerická řeka Rio Orinoco. Autor dokumentu, Stanislav Slavický, působil několik let ve Venezuele jako diplomat. Kromě zázraků zdejší přírody zaznamenal, jak zde žijí potomci španělských dobyvatelů, indiánů i někdejších afrických otroků. V jejich komunitách jsou oslavy Božího těla, Svatého ducha a fiesty na počest svatých nejpopulárnějšími katolickými svátky, které stále vykazují rysy dávných animistických náboženství. Díky tomu jsou pozoruhodně barvitou podívanou, jejíž víření dává zapomenout na životní překážky kladené nechvalně známým venezuelským autoritativním režimem.
Země impozantní přírody, působivých náboženských rituálů a absurdního autoritativního režimu. Snímek dokumentaristy a kulturního antropologa Stanislava Slavického uvádíme u příležitosti jeho dnešních 80. narozenin (2012)