V roce 1933 byli Němci ekonomicky na lopatkách. Práci nemělo víc než šest milionů lidí, to je téměř třetina obyvatel. Když se Hitler chopil moci, slíbil svému lidu, že bude jeho hlavní prioritou. Nacisté sklízeli plody celosvětového hospodářského růstu, spoléhali na protekcionistické postupy spočívající v upřednostňování vlastní výroby a zároveň mohutně zbrojili. Byl tu zdánlivý hospodářský růst a politická stabilita. Vypadalo to, že zemi konečně někdo dobře vede. Ekonomické oživení však mělo svou temnou stránku, neblaze proslulé Norimberské rasové zákony a další protižidovská ustanovení, na jejichž základě stát zabavoval podniky patřící Židům. Nacisté a jejich kolaboranti těžili z arizace, to jest ze všeobecného vyvlastňovaní židovského majetku. Zatímco si Německo užívalo pocit nově nabyté sebedůvěry, Hitler a jeho kumpáni pilně pracovali na prodeji jeho duše.
Německo, 1937. Po čtyřech letech nesmlouvavého uplatňování národní hospodářské politiky se zdálo, že Hitler plní slib a vrací Německu prosperitu. Dokumentární cyklus