Nacisté začali s vražděním svých obětí v plynových komorách v roce 1942. Židé z okupovaného Polska byli shromažďováni v ghettech nebo odváženi v dobytčích vagonech přímo do nově budovaných vyhlazovacích táborů, včetně Sobiboru. Lidé, kteří transport přežili, byli v Sobiboru vyhnáni na rampu. Do zoufalého pláče dětí, které ztratily rodiče, se mísil hlas zástupce velitele tábora Johanna Niemanna. Nově příchozí měli dokonce připravené korespondenční lístky pro své příbuzné doma, aby jim mohli sdělit, že se jim vede dobře. Očití svědci hrůz Sobiboru popisují, jaký pohled se nově příchozím naskytl.
Místo, kde bylo takzvané "konečné řešení židovské otázky" prováděno v průmyslovém měřítku. Deportovaní byli nahnáni ze železniční rampy do tábora a poté, co jim byl odebrán majetek, byli zavražděni v plynových komorách. Německý dokument (Premiéra)