Kde se vzala gotika? Jak to, že z románských tlustých zdí a neohrabaných půlkulatých okýnek najednou, úplně nečekaně povstaly chrámy do nebes, štíhlé, vzdušné, zázračné? Kde vzali architekti a stavitelé během několika desítek let znalosti a plány na něco tak odlišného? Nikde není vidět a není k nalezení přechod, vývoj. Je to najednou, naráz. Nikdo nezkoušel malý chrámek, nejdřív jednoduchý. Ne, hned ty vrcholné stavby. Jak je to možné? Není doklad o nepovedené, zřícené stavbě. Nemá náhodou pravdu tajemná pověst? Říká, že když v roce 1099 křižáci dobyli Jeruzalém, byl do Evropy vyslán tajemný nález, doprovázený významnými rytíři. Archa vítězná. Prý obsahovala znalosti starověku, návody, vzorce i rovnice. Během padesáti let vyrostlo ve Francii dvanáct nejvýznamnějších katedrál. V době, kdy základním měřidlem byl provaz s vyznačením lokte. Katedrály stavěla tajemná bratrstva řemeslníků. Všechny ty katedrály stojí na místech pohanských svatyní. U všech byl labyrint, bludiště, snad ukazující k těm pohanským základům. Ke stavbě se používalo lešení, které skrývá stejná technická řešení jako starořecké válečnické stroje. Kde je hranice mýtů?
S Václavem Cílkem na hranici mezi bájemi, historií a minulostí (2014). Režie K. Kopš