Lodě se potápějí od té doby, co se plaví po moři. Obchodní a válečné lodě se často potápějí spolu s nákladem vzácného zboží a kulturních pokladů. Vraky na dně oceánů se proto těší velkému zájmu lovců pokladů a archeologů. Zatímco někteří z nich v tom jedou kvůli zisku, jiným jde o zachování kulturního dědictví. Díky technologickému pokroku, potápěčským robotům a stále citlivějším kamerám a senzorům je možné provádět záchranné práce v hloubkách tisíců metrů. Takové výpravy však stojí spoustu peněz a komerční záchranné společnosti jsou ve výhodě oproti ochráncům kultury, kterým nejde o zisk. Podle mezinárodního námořního práva však hlubinné poklady nepatří automaticky nálezci, ale za určitých okolností státu, pod jehož vlajkou se loď v době potopení plavila. V důsledku toho musela americká záchranná společnost Odyssey Marine Exploration vrátit poklad, který vyzdvihla z potopené španělské fregaty - do té doby nejcennější podmořský nález. Od té doby je uložen v muzeu ve Španělsku, kde jsou velké části pokladu vystaveny. Úmluva UNESCO o ochraně podmořského kulturního dědictví od roku 2001 stanoví, že v případě pochybností mají být potopené lodě a jejich náklad ponechány na místě, dokud nebude zaručena vhodná záchranná operace. Tím se však cenné zboží a kulturní poklady vystavují erozi nebo zničení, které může být způsobeno například lovem průmyslových rybářských flotil vlečnými sítěmi při dně. Bez spolupráce mezi veřejnými a soukromými odborníky pravděpodobně nebude možné potopené poklady v budoucnu zachránit.
V Bahamském průlivu leží více zlata a stříbra než v madridské bance. Německý dokument z cyklu Odhalování minulosti