Chaco je rozlehlé území mezi řekami Río Paraguay a Río Pilcomayo. Tvoří sice značnou část Paraguaje, ale obyvatelé se tam počítají téměř na prstech. Teploty, které během léta ve stínu běžně vyšplhají až na čtyřicítku, také byly přijatelné jen pro pár původních indiánských kmenů. Jejich domovem byl neprostupný prales a bohatá zvířecí společnost. Teprve ve třicátých letech minulého století začali do Chaca přicházet mennonité. Skupiny evropských novokřtěnců založily statky, postavily kostely a rozjely obchod. Spolu s německými a brazilskými imigranty tvoří páteř rozvoje regionu. Paraguajci i rozmanité indiánské kmeny se postupem času stali plně závislí na osídlencích a ztratili většinu svých kulturních tradic. Dnes žijí bez zaměstnání na pozemcích, které jim ani nepatří.
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem po nehostinné paraguayské plošině za smutným osudem domorodého obyvatelstva a přísným životním režimem potomků evropských mennonitů, kterým zdejší rádio hraje staré německé cajdáky na dobrou noc (2010). Režie M. Kučera