Paradoxem může být, že ostrov byl v minulosti často označován jako země žen. Většina mužů se totiž živila rybolovem. Na širém moři trávili celé dny a mnoho jich ve vlnách i zemřelo. Na ostrově zanechali nespočet vdov. Na seznamu nehmotného dědictví UNESCO se tak objevily i zdejší houževnaté potápěčky haenyeo. Po staletí se ženy na Čedžu zabývaly specifickou formou rybaření. Dodnes pracují ve skupinách s jednoduchým vybavením - plováky, ploutvemi, sítěmi a noži. Potápějí se v jakémkoliv počasí i do hloubky 20 metrů, dech dokáží zadržet i na dvě minuty. Mnohé z žen už dávno překročily šedesátku, přesto se stále denně vrhají do modravé hlubiny.
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě po lávovém ostrově zasvěceném větru, skálám a neohroženým ženám z mořských hlubin, který střeží tajemní trpaslíci a zaplavují korejští milenci (2020). Režie K. Kočí