Věra Macháčková patřila mezi neslyšící osobnosti, na které se nezapomíná. Odmalička se u ní projevoval výtvarný talent. A tak po základní škole nastoupila mezi slyšící na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou úspěšně absolvovala. Její touha po dalším studiu na vysoké škole se však kvůli sluchovému handicapu nenaplnila. Věra Macháčková tedy nastoupila do Archeologického ústavu AV jako restaurátorka v keramické laboratoři. I tady byla jediná neslyšící, přesto se vypracovala až na pozici vedoucí. Svou lásku k výtvarnému umění se rozhodla později předávat dětem. Založila výtvarný kroužek pro neslyšící v Domě dětí na Pražském hradě. Organizovala letní tábory s historickými náměty. Díky restituci si mohla po sametové revoluci splnit další sen - cestovat po Jižní Americe a dalších cizokrajných místech. Neobyčejné jsou i její sportovní úspěchy. Jako střelkyně dvakrát získala titul mistryně Evropy. Pro Českou televizi připravila i cyklus ručních prací s názvem "Šikovné ruce". V dnešním TKN se tedy ohlédneme za některými životními etapami této neslyšící výtvarnice.
Vzpomínka na Věru Macháčkovou, výtvarnici s nezdolným charakterem, která zaměřila své aktivity i na děti s poruchami sluchu. Pořad pro neslyšící a jejich přátele (2023). Režie A. Derzsiová