Co také velmi umí, je hrnčířství. Vesnice Bahla je touto dovedností proslulá a hrnčíř Said nás o tom přesvědčí. Stejně přesvědčivě nás pak zasvětí v opuštěné vesnici Misfat al Abriyeen do fungování zavlažovacích systémů, které dokáží dostat vodu z vysoce položených hor do potřebných míst. Voda je totiž v tomto rozpáleném kraji vzácností a umět ji správně využít je mistrovství. V tom jsou samozřejmě největší experti velboudi. V poušti Wahiba doprovází beduíny, kteří zde žijí od nepaměti a dali tomuto místu jméno. V poslední době se ale pouští nepohybují sami. S nástupem ropného bohatství rejdí po písečných dunách i silné vozy. Když ale zapadá slunce nad zlatavým písečným nekonečnem, není nic pohádkovějšího, než právě silueta pradávných korábů pouště.
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za stále se usmívajícími Ománci a jejich čarokrásnými zvyky a za pohádkovou krásou pouště Wahiba (2018). Režie V. Procházka